Mnoho lidí má rádo různé kulturní akce. A to bych nebyla já, kdybych si také několikrát měsíčně třeba nevyšla s kamarádkami anebo s rodinou někam do kina nebo do divadla. Do divadla vždycky jezdíme, když má někdo u nás z rodiny narozeniny, vždycky takhle jdeme na odpolední vystoupení do divadla a potom večer někam do nějakého baru. My jsme všichni už dospělí a máme rádi zábavu a neradi se nudíme. A také neradi sedíme doma, takže vždycky u nějaké divadlo nebo kino anebo nějaký bar už to jistí. Anebo jak se bavíte vy, jakou máte rádi kulturu?
Tedy pokud tedy alespoň i vy chodíte někam za kulturou, protože jsou samozřejmě i lidé, kteří vůbec za kulturou nechodí, protože je to nebaví, ale to bych nebyla já, abych taky si někam nevyšla. Já to jednoznačně zbožňuji. Mám to ráda, ale myslím si, že na tom není vůbec nic špatného. Když má člověk rád zábavu anebo kulturu. Samozřejmě, že jsou i lidé, kteří tohle nemají rádi. Například moje babička s dědečkem, tak oni vždycky stále říkají, že utratit peníze za kulturu a tak podobně, že je to škoda peněz, že prý si to raději dají do pokladničky, ale kdyby oni viděli, jak mám opravdu plnou a těžkou pokladničku, že si na něco šetřím, tak by asi záviděli a asi by z toho omdleli.
Moje pokladnička už má skoro tři kila. Mám tam sice samé drobné, ale i tak si myslím, že tam bude hodně peněz. A říkala jsem si, že když umím italsky, že bych jela do Itálie se podívat na nějaké italské představení, třeba italské divadlo anebo italské kino, sice moje italština není úplně perfektní, ale skvěle se dorozumím. Proto jsem si řekla, že bych také mohla vyzkoušet něco jiného, než jenom česká divadla a česká kina. Já si myslím, že tohle bude opravdu perfektní. Také mě těší, že právě můj bratr umí italsky, sice zase ne tak moc dobře jako já, ale také říkal, že se to chce lépe naučit.